Lukáš Perný hodnotí některé politické koncepce slovenského premiéra Roberta Fica, včetně pojmu „rustikální levice“.

Pátého července si Slovensko připomnělo svátek sv. Cyrila a Metoděje a památný den Slováků v zahraničí. Význam tohoto svátku byl velmi kvalitně interpretován živým vstupem z hradu Devín v podání čerstvě změněné STVR (do tvůrčího týmu doprovodných edukačních filmových krátkých dokumentů přizvali například legendárního Josefa Šimonoviče). Člověk by si v této souvislosti položil otázku, zda se jedná o reparát neodvysílaného vstupu z odhalení busty sv. Cyrila, Metoděje a Gorazda na bratislavském hradě. Na akci zaznělo několik projevů od prezidenta Slovenské republiky Petra Pellegriniho, přes místopředsedy NRSR Petra Žigu, arcibiskupa Bernarda Bobera, no a doslova hvězdou večera byl premiér SR Robert Fico, který představil svůj první veřejný projev. Akce se zúčastnili představitelé vlády, ex-prezidenti, velvyslanci a osobnosti veřejného života. Peter Pellegrini opět prezentoval excelentní projev, kde po vzoru věrozvěstů zdůraznil potřebu mírnosti, zkritizoval stav rozdělené společnosti, atentát na premiéra SR, ale nakonec vyjádřil naději, že si Slováci opět začnou vážit osobnosti a události svých dějin. V podobném duchu zdůraznil arcibiskup Bober vazbu štúrovců a bernolákovců na hrad Devín. Následoval jeden z vůbec nejlepších projevů premiéra SR.

Na úvod je třeba říci to, co je vlastně zakázáno. Spravedlivé zhodnocení politicko-filozofického, axiologického odkazu, který dlouhodobě ve veřejné politice realizuje Robert Fico. Média hlavního proudu se snaží Fica interpretovat jako „národního konzervativce“ (viz stránky Zprávy RTVS) a záměrně zamlčují, že Fico vytvořil vlastní koncept národní (nebo jak ji on sám nazývá – rustikální) levice zaměřené na dějinnou kontinuitu. Všimněte si, že mediální hlavní proud nechce legitimizovat, že se jedná o jinou formu levice, než je ta tzv. bruselská nebo liberální. Tedy jako by neexistovala jiná než liberální levice. Opak je však pravdou. I během projevu na Devíně se Fico jasně přihlásil k tvz. rustikální levici. I když Fico původně zastával tzv. Třetí cestu (uznávajíce hodnotu trhu a byznysu, ale zároveň roli vlády a silného státu), jeho názory se postupně vyvíjely směrem k tomu, co můžeme nazvat národní levicí, Mináčovskou levicí, slovenskou sociální demokracií či rustikální levicí, protože integruje princip sociální spravedlnosti, hodnoty vlastenectví, suverenity a dějinné kontinuity, antifašismu (SNP), všeslovanství, jakož i principiálního pacifismu a spjatosti s křesťanskou podstatou slovenské identity. Na základě toho byla strana Směr přejmenována na SMĚR – SLOVENSKÁ SOCIÁLNÍ DEMOKRACE, což je velmi důležitý moment, jelikož politika Roberta Fica je jednoznačně kritická vůči soudobé levici, kterou reprezentuje kolektivní západ, ergo je proti progresivně-liberální levici, kterou sám nazývá „bruselskou levicí“.

V reakci na skutečnost, že evropští socialisté pozastavili plné členství Směru a přidružené členství Hlasu ve Straně evropských socialistů (PES), řekl, že je hrdý na svou stranu a nemá v úmyslu měnit své názory. Jeho vzorem je tvář „socialismu s lidskou tváří“ Alexander Dubček, ale respektuje i prezidenta ČSSR Gustava Husáka, kterému vzdal hold položením věnce začátkem roku 2024. Mezi národními osobnostmi respektuje Milana Rastislava Štefánika a Ludovíta Štúra, ale také Antona Bernoláka (ovlivnil ho v tomhle kontextu jeho bývalý poradce Drahoslav Máchala). Fico je nakonec členem Matice slovenské, jakož i Slovenského svazu protifašistických bojovníků. Uznává levicové intelektuály jako jsou Vladimír Clementis, Ladislav Novomeský a Vladimír Mináč. „Mluvme o tom, že jsme země, která měla velikány. Budu vzdávat hold takovým lidem jako Baťko Mináč či Dr. Vladimír Clementis…,“ řekl u příležitosti odhalení busty Clementise v přítomnosti předsedy Matice slovenské Dr. Gešpera. Sám Clementis svého času prohlásil: „Nekřičme pryč od tradice! Ale blíže k životu a dnešku!“ Ze západních politiků chválí Willyho Brandta. Z hlediska hodnot se hlásí k levici, antifašismu (SNP), všeslovanství a pacifismu. Z geopolitického hlediska už dlouho mluví o politice čtyř světových stran.

Fico, křesťanství a slovanství 

Fico oceňuje však i křesťanské osobnosti slovenských dějin, počínaje Cyrilem a Metodějem až po kardinála Korce. Fico absolvoval křest i biřmování, což sám potvrdil, avšak v otázkách víry je spíše pragmatický, neboť jednoznačně vnímá dominující křesťanství na území Slovenské republiky. Sám Fico spolu s Ivanem Gašparovičem – podle jeho slov na hradě Devín – vložil do preambule Ústavy SR vzkaz duchovního dědictví sv. Cyrila a Metoděje. Pro Ústavu SR Robert Fico také hlasoval. S církvemi spolupracuje, což zopakoval i na hradě Devín, když připomněl dohodu s kardinálem Korcem o nezasahování církve do státu a naopak, zároveň však manifestoval potřebu křesťanských hodnot pro stát. Fico mluví o křesťanských hodnotách jako elementu normálnosti. Filozoficky to řekl přesně následovně: „Nejzákladnější hodnoty mají svou spirituální hodnotu…“

Další důležitý motiv je vyzdvihování slovanského elementu. „Stojíme zde tak jako naši předkové před tisíci lety, nenechme si vzít tuto kontinuitu…“ řekl Fico na Devíně. Obyvatelé Velké Moravy, Devína, Nitravy a Bratislavy byli slovanští předkové. Kdo nechce vidět tuto politiku podle Fica, neví, co dělat se slovenským národem, Slovenskem, ani sám se sebou. Kontinuitu slovenských a slovanských dějin je podle Fica třeba chránit. Zdůraznil, že předkové se připočítali k velkým národům tím, že měli čtvrtý světový liturgický jazyk, vzniklo Nitranské biskupství, překlady liturgických textů a odklonem od pohanství směrem ke vzdělanosti. V roce 885 vyučila škola zřízená sv. Cyrilem a Metodějem 150 učenců v jazyce, kterému rozuměli filozofové, matematici i teologové. Fico zdůraznil, že francouzský překlad Bible vznikl až kolem roku 1250, ale ten náš už v 9. století.

Proč je progresivismus nebezpečný 

Robert Fico se dlouhodobě prezentuje i jako příznivec evropské integrace v její základní svobodném a mírovém poselství, jehož filozofické základy můžeme nalézt u Kanta či Saint-Simona. Nejen on však jednoznačně tvrdí, že od těchto záměrů se současná EU reprezentovaná Ursulou von der Leyenovou radikálně vzdaluje, naopak začíná dominovat militarismus (podpora zbrojení a eskalace konfliktů), extrémní politická korektnost (cenzura internetu, snaha regulovat politické strany či dokonce diskriminovat demokraticky zvolené vlády, které prosazují vlastenecký a suverenistický pohled nebo jsou kritické vůči globalizaci a evropské centralizaci). Z toho důvodu levičáci – kteří už vlastně s původní levicí nemají nic společného – obviňují Směr z pravičáctví či nacionalismu apod. Jedná se samozřejmě o ideologické mýty současné progresivní agendy.

Fico na Devíně řekl o stavění hráze proti progresivismu. „Nebezpečné liberální a progresivní ideologie poškozují tuto zemi … vznikly možná jen předevčírem … nechci, aby Slovensko patřilo mezi země, které dělají ze západní civilizace karikaturu,“ řekl Fico na hradě Devín s jasným odkazem k postmodernímu chaosu, který reprezentují tzv. progresivisté, k vizi – POSTMODERNÍ SLOVENSKO (PS). V současné době dominuje v evropském prostředí jako hlavní motiv spojování především boj za svobodu slova, společné úsilí o mír, a nakonec boj proti centralizaci. I proto jsou slova Šimečky, že Fico urazil voliče svobody a rovnosti, absurdní. Vždyť jsou to progresivní politici, kteří např. jednoznačně schvalují agendu cenzury internetu pod záminkou boje s tzv. dezinformacemi. Až na to, že pod dezinformaci lze zařadit i jiný názor či politicky „nepohodlnou“ informaci. Už během kampaně PS se Veronika Cifrová-Ostřihoňová (během jedné z debat) jasně vyjádřila o potřebě regulace obsahu a snižování dosahů, samozřejmě opět pod záminkou boje s dezinformacemi a propagandou, což je oblíbené zaklínadlo podobně jako slovo narativ. Protiprávné vypínání webů, kterého jsme byli svědkem – a které progresivisté a liberálové podporovali – je jasnou ukázkou, jak si oni představují svobodu. Mimochodem, zajímavostí je opakovaná mantra o tvz. proruských narativech a dezinfo scéně, jako záminkách pro likvidaci nebo cenzuru konkrétních osobností či médií. Každý, kdo s jejich ideologií, militarismem a fanatismem nesouhlasí, je označován za ruského agenta, trolla, dezinformátora apod., v horším případě dezoláta, post-sedláka, rusofila, užitečného agenta, opici či extremistu.

Mírové poselství versus ideologové „otevřené společnosti“ 

„Máme jednoznačný názor na potřebu mírového řešení konfliktu na Ukrajině… Mír mnohdy není všechno, ale bez míru je všechno ničím. … Pokud neuděláme něco v nejbližších dnech a měsících, situace, která se vyvíjí na Ukrajině, se může vymknout z rukou, a můžeme být svědkem nekontrolovatelného válečného konfliktu…“ prohlásil Fico na Devíně. Nakonec i to je důvod, proč Robert Fico podporuje jako levičák mírové iniciativy pravicového politika Viktora Orbána, což zdůraznil na hradě Devín. Na tomto se dokáží shodnout jak národně-pravicové, tak i národně-levicové strany. Na opačné straně jsou strany, které usilují o militarizaci Evropy, a ruku v ruce s tím i protlačování umělých ideologií, které popírají národní principy a prosazují individualismus, extrémní kosmopolitismus spojený s multikulturalismem (radikální popírání národních identit), který uměle nazývají pro-evropskost.

Filozofické základy progresivismu 

Fico přesně řekl, že progresivismus v jeho současné podobě je pouze „módní trend“. Faktem zůstává, že progresivismu nepatří budoucnost. Je to jako módní trend, který nemá dlouhodobou životaschopnost, což dokazují i výsledky evropských voleb. Vizí progresivistů je v podstatě nastolení diskontinuity, dekonstruktivistického postmoderního výkladu nejen slovenských dějin, ale i celého světa. Ideologové tohoto směru se hlásí k tzv. otevřené společnosti, což je ideologický konstrukt, který vychází z filozofie K. R. Poppera, jehož žákem je otec rozvratů, barevných revolucí a spekulant George Soros.

Dalšími zdroji chaotické politiky super-inkluzivní společnosti, kde se každá anomálie považuje za vzor, je jednoznačně ideový odkaz postmoderního filozofa Michela Foucaulta, který výrazně zdůrazňoval do popředí sexualitu, částečně jsou to freudo-marxisté Wilhelm Reich či „novolavičáci“ jako například Herbert Marcuse a konečně z modernějších teorií je to egalitárně-liberální interpretace odkazu teorie spravedlnosti Johna Rawlse (obhajoba „nejméně zvýhodněných“). Někteří rawlsovci – oproti původním levičákům, kteří deklarovali potřebu sociální rovnosti – interpretují rovnost pouze ve prospěch sexuálních menšin, což je v podstatě popření původní levicové agendy, která slovo rovnost chápala ve stírání majetkových rozdílů mezi nejbohatšími a nejchudšími, podporu odborů pracující masy. Zatímco původní levice bojovala za práva většiny, davů pracujících a zvyšování životní úrovně, postmoderní levice bojuje pod vlivem Rawlse pouze za práva menšin, čímž podstatně vyregulovala svůj původní záměr, ergo od podstaty už není levicí.

Zastavil Fico převrat: Varuje před dalším?

Robert Fico si je těchto nebezpečí plně vědom, protože ideologem „progresivismu“ na základě jejich činů rozhodně nejde ani o otevřenost, ani o svobodu a už vůbec ne o demokracii, čehož důkazem je podpora a legitimizace státního převratu (euromajdanu) u našich východních sousedů, který v konečném důsledku dovedl lidstvo do stavu „za minutu dvanáct“. Můžeme se zamyslet, co by se stalo se Slovenskem, kdyby se tento převrat podařilo prosadit i u nás v době protivládních protestů (2018). Možná by ze Slovenska byla země ničená válkou podobně jako sousední stát, proto bylo v té době odstoupení Fica tak výrazně státnickým krokem ve prospěch záchrany státu, že si to možná v plné míře uvědomíme, až když všechny souvislosti vyplouvají na povrch. Pouze připomenu citát Roberta Fica, který zazněl ve filmu Zuzany Piussi Ukradený stát adresovaný Andreji Kiskovi: „Dvacáté září 2017, New York, Fifth Avenue… ptám se proč hlava státu SR šla na soukromou půdu k člověku, který má velmi pochybné jméno…” Dále, citát z téhož filmu od Juraje Šeligy (organizátor protestů proti Ficovi): „…nikdo není tak naivní, že si tu šest (lidí) zavoláme (s tím), že pojďte na náměstí a přijde 70 tisíc lidí…“ A k tomu ještě jeden citát, tentokrát z Devína: „Po nešťastné události z 15. května v Handlové… neustále stoupá napětí ve společnosti… co by se událo, kdyby byl zraněný představitel opozice někým, kdo je spojován s vládní koalicí… víte, co by se událo? Jaké srážky, demonstrace, projevy nenávisti by se šířily po celém Slovensku?“ Na závěr Robert Fico přednesl báseň v podobě mírové modlitby Milana Rúfuse. Zakončím tento článek citátem Vladimíra Clementise: „Dávejte si pozor na politiky, kteří ani nerecitují, ani necitují, ba se ani neodvolávají na slovenské básníky!“